Dotaz
Jak se počítá rozhodné období pro výpočet průměrného výdělku u zaměstnanců v tzv. nepřetržitém provozu, kdy není pracovní týden pondělí - pátek, ale pracuje se v režimu dlouhý/krátký týden? Zákoník práce říká, že pokud zaměstnanec neodpracuje v rozhodném období alespoň 21 dnů, používá se pravděpodobný výdělek. Počítají se do těchto 21 dnů odpracované směny podle rozpisu směn?
Uvedu příklad. Zaměstnanec pracuje v nepřetržitém provozu měl naplánováno a opracováno v lednu 2017 15 směn po 12 hodinách , od 10. 2. 2017 je v pracovní neschopnosti, která skončila 25. 4. 2017. V únoru odpracoval 3 z naplánovaných 12 hodinových směn. Za celé období odpracoval ještě 15 hodin přesčasů. Použiji pro 2. čtvrtletí pravděpodobný výdělek, protože nemá odpracováno 21 směn, nebo vypočítám “normální“ průměrný výdělek (protože odpracoval celý leden 2017, tj. 22 pracovních dnů)?
Právní předpisy
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
-
§ 127 odst. 1 ZP
-
§ 135 ZP
-
§ 210 ZP
-
§ 228 odst. 1 ZP
-
§ 229 odst. 1 ZP
-
§ 230 odst. 3 ZP
-
§ 351 až § 362 ZP
-
§ 353 odst. 2 ZP
-
§ 355 ZP
Odpověď
Dle příslušných ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZP"), tedy především ustanovení hlavy XVIII části třinácté (§ 351 až § 362 ZP) platí, že průměrný výdělek zjišťuje zaměstnavatel z "hrubé mzdy nebo platu" zúčtované zaměstnanci v rozhodném období a z "odpracované doby v rozhodném období". Jako podklad pro další výpočty lze brát jen mzdu dosaženou (s dále uvedenými modalitami) za vykonanou práci. Mzdou proto nejsou náhrady mzdy a jiné příjmy poskytované zaměstnanci za dobu, kdy nepracoval, jako je náhrada mzdy za dovolenou, náhrada za různé překážky v práci, za něž přísluší náhrada mzdy, mzdou nejsou pochopitelně ani nemocenské dávky poskytované za dobu pracovní neschopnosti atd.
Odpracovanou dobu definuje § 353 odst. 2 ZP pro účely průměrného výdělku jako dobu, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat. Za odpracovanou dobu se tedy zásadně považuje doba, kdy zaměstnanec skutečně konal práci. Z tohoto pravidla, jako téměř z každé zásady, stanoví zákoník práce výjimky. Přísluší-li za některé činnosti mzda, je logické, že i doba, které se tyto činnosti týkají, musí být zahrnuta do odpracované doby, aby nebyl výsledný průměrný výdělek deformován.
Mzda nebo plat se přiznává i za dobu, kdy zaměstnanec nepracuje a vykonává jinou činnost, než je práce podle pracovní smlouvy, v těchto případech:
-
§ 210 ZP věta první – doba strávená na pracovní cestě jinak než plněním pracovních úkolů, která spadá do pracovní doby, za kterou se zaměstnanci poskytuje (nekrátí) mzda nebo plat,
-
§ 228 odst. 1 ZP – zaškolení nebo zaučení se považuje za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda nebo plat,
-
§ 229 odst. 1 ZP – odborná praxe absolventů škol se považuje za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda nebo plat,
-
§ 230 odst. 3 ZP – účast na školení nebo jiných formách přípravy anebo studia za účelem prohloubení kvalifikace se považuje za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda nebo plat.
-
U zaměstnanců odměňovaných platem se pokládá za odpracovanou dobu také doba, kdy zaměstnanec nepracuje, ale kdy ex lege ke krácení platu přesto nedochází:
-
§ 127 odst. 1 ZP poslední věta – doba čerpání náhradního volna za práci přesčas; zaměstnanec na základě dohody se zaměstnavatelem není přítomen v práci, ale plat se mu za tuto dobu nekrátí,
-
§ 135 odst. 1 ZP – zaměstnanci, který nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den, se plat nekrátí,
-
§ 135 odst. 2 ZP věta druhá – doba čerpání náhradního volna za práci ve svátek; zaměstnanec na základě dohody se zaměstnavatelem není přítomen v práci, ale plat se mu…
