Výpověď z pracovního poměru a nemoc z povolání

Jestliže poskytovatel pracovnělékařských služeb vydá lékařský posudek, z něhož vyplývá, že zaměstnanec není k výkonu dosavadní práce zdravotně způsobilý, a bude též jisté, že jeho (dlouhodobá) zdravotní nezpůsobilost je důsledkem nemocí z povolání, pak je zaměstnavatel povinen zaměstnance převést na jinou práci (aniž by k tomu potřeboval jeho souhlas), resp. má možnost s ním rozvázat pracovní poměr výpovědí.

Při převedení na jinou práci zákoník práce vyžaduje, aby taková práce byla pro zaměstnance vhodná vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i k jeho kvalifikaci. Pokud jsou tyto parametry splněny a zaměstnanec začnevykonávat novou práci (odlišnou od práce s ním původně sjednané v pracovní smlouvě), byl tím naplněn účel zákona, tedy aby zaměstnanec nevykonával práci, která by ohrožovala jeho zdraví a ve spojení s níž onemocněl nemocí z povolání. Rozvázání pracovního poměru se zaměstnancem z tohoto důvodu tak není nutné, tím spíše, že zaměstnanci by v takovém případě až na výjimky příslušelo právo na odstupné ve výši nejméně 12násobku jeho průměrného měsíčního výdělku, což není pro zaměstnavatele zanedbatelná částka.

Může se samozřejmě stát, že pracovní místo, na němž zaměstnanec vykonává práci po převedení zaměstnavatelem, bude zrušeno (zaměstnavatel přijme v této souvislosti rozhodnutí o organizační změně), a práce zaměstnance tak nebude nadále potřebná. V takovém případě se zaměstnanec stane pro zaměstnavatele nadbytečným ve smyslu ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, a pokud mu bude z tohoto důvodu dána výpověď, nebo s ním uzavřena dohoda o rozvázání pracovního poměru, vznikne mu skutečně právo na odstupné ve výši dle ustanovení § 67 odst. 1 zákoníku práce, to podle délky trvání pracovního poměru u zaměstnavatele.

V uvedeném případě není možné vycházet z toho, že důvodem k rozvázání pracovního poměru se zaměstnancem je jeho nemoc z povolání (závěr obsažený v lékařském posudku), a že má proto právo na vyšší odstupné, protože jeho nadbytečnost se vztahuje k práci, k níž zdravotně způsobilý je a na kterou byl zaměstnavatelem právě v návaznosti na nemoc z povolání a s cílem vyhnout se dalšímu ohrožení jeho zdravotního stavu převeden. Takový závěr lze ostatně dovodit též z judikatury Nejvyššího soudu, a to např. i ve vztahu k posuzování náhrady za ztrátu na výdělku po skončení dočasné pracovní neschopnosti dle ustanovení § 371 zákoníku práce (viz judikatura).