dnes je 22.12.2024

Input:

Zásada rovného zacházení při poskytování benefitů

24.5.2024, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 4 minuty

10.601
Zásada rovného zacházení při poskytování benefitů

JUDr. Jan Vácha, Ph.D.

Dotaz

Zaměstnavatel bude od roku 2024 přispívat svým zaměstnancům na daňově podporované produkty na stáří. Máme dotaz, zda výše příspěvku může být stanovena v závislosti na délce trvání pracovního poměru zaměstnance, nebo musí být částka příspěvku určena jednotně pro všechny zaměstnance, aby nedošlo k porušení principu diskriminace.

Právní předpisy

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

  • § 16 odst. 2 ZP

Odpověď

Výše příspěvku může být stanovena v závislosti na délce trvání pracovního poměru zaměstnance. Taková diferenciace benefitů (výše příspěvku na produkty na stáří) mezi jednotlivými zaměstnanci v závislosti na délce trvání pracovního poměru je v praxi zcela běžná, a pokud je transparentně a správně nastavena neutrálně tak, že nemá potenciál nepřímo bezdůvodně v konečném důsledku znevýhodnit určitou kategorii  zaměstnanců v souvislosti s některým z diskriminačních znaků (rasa, etnický původ, národnost, státní příslušnost, pohlaví, sexuální orientace, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víra a světonázor),  nepředstavuje diskriminaci ve smyslu § 16 odst. 2 ZP.  K tomu, aby došlo ve Vámi zmíněném případě v souvislosti s podmíněním, resp. s diferenciací výše práva na určitý benefit v závislosti na délce trvání pracovního poměru zaměstnance k diskriminaci určité kategorie zaměstnanců, by muselo dojít aplikací zdánlivě neutrálního nastavení pravidla k reálnému znevýhodnění určité kategorie zaměstnanců/negativnímu dopadu na určitou kategorii zaměstnanců. K tomu by došlo například v případě, kdy by se v daných souvislostech do délky trvání pracovního poměru nepočítala doba čerpání mateřské dovolené (potenciální nepřímá diskriminace z důvodu pohlaví) nebo rodičovské dovolené (potenciální nepřímá diskriminace z důvodu rodičovství), avšak jiné doby, kdy také nedochází k reálnému výkonu práce pro zaměstnavatele (například dlouhodobá pracovní neschopnost, čerpání neplaceného volna, čerpání dlouhodobého ošetřovného apod.), by do doby trvání pracovního poměru pro účely diferenciace příslušného benefitu započítal.

Lze tak shrnout, že určitý benefit je možno dozajista vázat na délku trvání pracovní poměru, dokonce i pouze na reálný výkon práce,  a jeho diferenci v závislosti na délce trvání pracovní poměru lze tedy zcela legitimně odůvodnit, a to dokonce i v případě, kdy se za délku trvání pracovního poměru bude považovat pouze ta část pracovního poměru, ve kterém dochází k reálnému výkonu práce zaměstnance. Pokud se však

Nahrávám...
Nahrávám...