2.2.7.4
Změny v ZP k 1. 10. 2018
JUDr. Pavla Hloušková
Zákoník práce byl k 1. 10. 2018 novelizován zákonem č. 181/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
S účinností od 1. října 2018 se při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti příslušející zaměstnanci, který se stal uchazečem o zaměstnání, bude jako dosahovaný výdělek zohledňovat výše minimální mzdy, která byla platná v den jeho prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání.
Problém nastával v případě, že poškozenému zaměstnanci před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhrada poskytována nebyla. Stal-li se tento zaměstnanec uchazečem o zaměstnání, chyběl zde poúrazový výdělek, a nebylo proto zřejmé, v jaké výši by mu měla být náhrada za ztrátu na výdělku poskytována. Proto právní předpis (§ 271b odst. 3 ZP věta první za středníkem) stanovil, že pro tyto případy bude jako dosahovaný výdělek používán fiktivní výdělek ve výši minimální mzdy. Právní úprava vycházela z ustálené soudní judikatury, která tento způsob výpočtu v zásadě, jednoduše řečeno, zdůvodnila tím, že výdělek ve výši minimální mzdy by si musel zaměstnanec v každém případě vydělat, kdyby pracoval. Praxe se však dostala do sporu, zda se při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku má v tomto případě vycházet z aktuální výše minimální mzdy, nebo z minimální mzdy platné v den zařazení uchazeče do evidence uchazečů o zaměstnání. Existovaly totiž dva právní názory.
Jeden názor vycházel z toho, že se má zaměstnanci zohlednit skutečná (zvýšená) částka minimální mzdy, neboť je-li zaměstnanec veden jako uchazeč o zaměstnání, je nepochybné, že mu pracovní potenciál do určité míry zbývá a snahou by tedy mělo být, aby znovu pracoval. Kdyby pracoval, dosahoval by ve většině případů výdělek v aktuální výši minimální mzdy, a proto je mu ji třeba v této výši zohlednit. Tento postup však způsoboval, že při každém zvýšení minimální mzdy docházelo ke snížení poskytované náhrady za ztrátu na výdělku.
Druhý právní názor se opíral o některé nálezy Ústavního soudu a o judikaturu Nejvyššího soudu a vycházel v zásadě z toho, že změna právního předpisu, tedy i právního předpisu, který zvyšoval částky minimální mzdy, není podstatnou změnou poměrů na straně poškozeného, jež by měla mít za následek takovou změnu ve výpočtu, která by poskytovanou náhradu snížila. Právní názor vycházel ze…
