2.2.6.3
Změny v ZP k 1. 4. 2017
JUDr. Petr Bukovjan
Zákoník práce byl k 1. 4. 2017 novelizován zákonem č. 93/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
V zákoníku práce se novela dotkla toliko jednoho ustanovení, a to § 319 ZP. Jde o paragraf, který na zaměstnance zaměstnavatele z jiného členského státu Evropské unie, který byl vyslán k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb na území České republiky, vztahuje právní úpravu našeho státu v některých vybraných parametrech, např. pokud jde o maximální délku pracovní doby a minimální dobu odpočinku, minimální mzdu, příslušnou nejnižší úroveň zaručené mzdy a příplatky za práci přesčas (ve vztahu k odměňování musí jít ale o vyslání zaměstnance k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb v České republice na dobu přesahující celkově 30 dnů v kalendářním roce) nebo pracovní podmínky při agenturním zaměstnávání.
Pravidlo o použití české právní úpravy neplatí, jsou-li práva vyplývající z právních předpisů členského státu Evropské unie, z něhož byl zaměstnanec vyslán k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb, pro něho výhodnější. Pro tento účel se výhodnost posuzuje u každého práva vyplývajícího z pracovněprávního vztahu samostatně.
Novela doplnila do tohoto ustanovení zákoníku práce třetí odstavec, jímž zavedla ručení osoby (zpravidla tedy českého zaměstnavatele), ke které byl na základě uzavřené smlouvy zaměstnanec zaměstnavatele usazeného v jiném členském státu Evropské unie k plnění úkolů vyplývajících…
