Změny v ZP od 1. 1. 2013

2.2.4.1

Změny v ZP od 1. 1. 2013

JUDr. Petr Bukovjan

Zákoník práce byl k 1. 1. 2013 novelizován těmito zákony:

• č. 385/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě,

• č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony,

• č. 399/2012 Sb., o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o pojistném na důchodové spoření.

Dodatková dovolená pro zaměstnance zdravotnické záchranné služby [§ 215 písm. i) ZP]

Změna (doplnění) provedená zákonem č. 385/2012 Sb. s účinností od 1. 1. 2013 (týká se současně i zákona č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě). Zdravotnickému pracovníkovi, který vykonává činnosti při poskytování zdravotnické záchranné služby v rozsahu nejméně poloviny stanovené týdenní pracovní doby, je nově přiznáno právo na dodatkovou dovolenou; výkon této práce a v takovém rozsahu se za tímto účelem považuje za výkon práce zvlášť obtížné.

V té souvislosti má zdravotnický pracovník dle nově vloženého ustanovení § 28a zákona o zdravotnické záchranné službě (za předpokladu, že zmíněnou práci vykonával alespoň po dobu 15 let a dosáhl věku 50 let) při skončení pracovního poměru u zaměstnavatele právo na odchodné; takové právo však nevznikne zaměstnanci, jehož pracovní poměr rozvázal zaměstnavatel okamžitým zrušením nebo výpovědí z důvodů, pro které by s ním mohl pracovní poměr okamžitě zrušit.

Pro účely odchodného se sčítají veškeré předchozí doby, kdy zdravotnický pracovník vykonával činnosti při poskytování zdravotnické záchranné služby v rozsahu nejméně poloviny stanovené týdenní pracovní doby; tyto doby lze započíst pro účely odchodného pouze jednou. Základní výše odchodného činí jeden průměrný měsíční výdělek zaměstnance, který vykonával zmíněné činnosti; za každý ukončený rok výkonu této činnosti nad dobu 15 let se pak odchodné zvyšuje o jednu třetinu průměrného měsíčního výdělku zaměstnance; celková výše odchodného nemůže ale překročit šestinásobek průměrného měsíčního výdělku zaměstnance.

Zákon výslovně uvádí, že odchodné není složkou platu nebo mzdy a nezapočítává se pro účely zjišťování průměrného výdělku podle zákoníku práce; výplata odchodného se řídí stejnými pravidly jako odstupné.

Změny v souvislosti s novým pojetím exekucí [§ 147 odst. 2 ZP]

Ke změně došlo prostřednictvím zákona č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony – včetně zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákoníku práce.

Výkon rozhodnutí (jeho nařízení i provedení) soudem je nově omezen už jen na některé případy vyjmenované v ustanovení § 251 odst. 2 OSŘ (jde např. o rozhodnutí o výchově nezletilých dětí, o vykázání ze společného obydlí, apod.); návrhy týkající se jiných věcí soud odmítne.

Do 31. 12. 2012 platilo, že soud na návrh oprávněného nařídí exekuci a pověří jejím provedením exekutora, který byl v takovém návrhu označen; od 1. 1. 2013 vyplývá z ustanovení § 28 exekučního řádu, že exekuci vede ten exekutor, kterého v exekučním návrhu označí oprávněný a který je zapsán v rejstříku zahájených exekucí (což je nový rejstřík obsahující údaje předepsané ustanovením § 35b exekučního řádu); úkony exekutora se přitom považují za úkony exekučního soudu. Soud sice i nadále vydává pověření exekutora k provedení exekuce, ale toto pověření není soudním rozhodnutím a nedoručuje se účastníkům řízení; jestliže nejsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro vedení exekuce, soud udělí exekutorovi pokyn, aby exekuční návrh odmítl nebo zamítl; tímto pokynem je exekutor vázán.

V návaznosti na výše uvedené změny bylo terminologicky doplněno ustanovení § 147 odst. 2 zákoníku práce v tom smyslu, že zvláštním právním předpisem se řídí výkon rozhodnutí (exekuce) nařízených nebo vedených soudem, soudním exekutorem a dalšími.

V souvislosti s výše popsanou novelou je nutné upozornit ještě na důležité změny týkající se výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, zejména pak co do vztahu zaměstnavatele a orgánů sociálního zabezpečení; dle novelizovaného ustanovení § 293 OSŘ se za změnu plátce mzdy považuje i vyplácení dávek podle zvláštního právního předpisu okresní správou sociálního zabezpečení (např. nemocenského); platí přitom, že dochází-li k takové změně plátce v průběhu kalendářního měsíce, započte nezabavitelnou částku v plné výši, případně v nižší výši, nedosahuje-li mzda výše nezabavitelné částky, dosavadní plátce mzdy. Pokud však mzda u dosavadního plátce mzdy nedosáhla výše nezabavitelné částky, nový plátce mzdy započte na mzdu (dávky nemocenského pojištění) povinného v kalendářním měsíci částku ve výši rozdílu mezi tím, co započetl dosavadní plátce mzdy v kalendářním měsíci, a nezabavitelnou částkou. Dosavadní plátce mzdy je povinen tyto skutečnosti novému plátci mzdy oznámit nejpozději na konci kalendářního měsíce, ve kterém dochází ke změně plátce mzdy.

Vedle občanského soudního řádu byl za tímto účelem změněn i zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů – byla doplněna jeho ustanovení § 97 – Úkoly zaměstnavatelů a § 116 – Sdělování údajů ze strany OSSZ…